BRUNTÁLSKO | Vrchol sopky tvoří rezavě zbarvené strusky a sopečný písek. Dva lávové proudy vytékaly severovýchodním směrem.
Foto: MěÚ Bruntál
Když projedeme Bruntálem podél hlavní silnice směrem na Olomouc, dostaneme se ke Kobylímu rybníku, za kterým zahneme doleva na silnici, která vede do Meziny. Mineme velkou zahrádkářskou chatovou osadu zvanou „Mexiko“ a dorazíme do Meziny. Pokud bychom pokračovali dále, asi po 300 m najdeme podél cesty pramenitou vodu vytékající z vyčnívající trubky při pravém okraji cesty.
O pár metrů dál vede do lesa lesní cesta k pozoruhodným skalním útvarům. My však zůstaneme pro tentokrát v Mezině. Žije zde asi 250 obyvatel a nachází se zde hospodářská usedlost „Vodičkův dům č. 53“, který byl postaven v pozdně empírovém slohu s bohatě členěnou fasádou. Historickou památkou je bezesporu kostel Nejsvětější Trojice s lucernou z roku 1778. Mezina je také rodištěm malíře Jesenicka Aloise Fischera. Ale pokračujme dále k Venušině sopce. Pod autobusovou zastávkou zabočíme doleva a necháme se vést až k posledním domům, před kterými je odbočka s turistickým značením k sopce. Po půlkilometrové chůzi po polní cestě a jsme na vrcholu Venušiny sopky, chráněného přírodního výtvoru. Určitě si všimneme rozdílného zbarvení půdy, která se změnila z hnědavé na červenohnědou barvu.
Procházka po vrcholové plošině s hlavním mísovitým kráterem uvnitř je za příznivého počasí příjemná a zajímavá. I za mokra tu není bláto a pro případ deště se můžeme schovat v jeskynním převisu bočního kráteru na východní straně. Pozor však na strmé břehy roklí, které vznikly po těžbě čedičové strusky jako stavebního materiálu i na výrobu tvárnic. Můžeme zde najít chráněnou květinu rozchodník žlutý.
Zdroj: MěÚ Bruntál
