KRNOV | Další z kamenů zmizelých (Stolpersteine) přibyl v neděli 30. června do dlažby před domem na náměstí Hrdinů 11. Stejně jako v minulých letech se tak stalo u příležitosti festivalu Fajne léto po židovsku, který už počtvrté připravil Spolek U synagogy. Kámen je tentokrát věnován Paule Freiberger, jejíž jméno podobně jako u předchozích kamenů vybral předseda spolku Jan Stejskal. 

Foto: MěÚ Krnov

„Dům, před který je kámen uložen, patřil její rodině. V roce 1925 ho nechal postavit její manžel JUDr. Emil Freiberger, který byl významným krnovským advokátem. Zemřel ještě před válkou v roce 1933 a vdova Paula ve vile spolu s dcerou Lilly a synem Ernestem žila do října roku 1938, než před nacisty odešli do Prahy. V roce 1942 Paulu deportovali do koncentračního tábora Terezín, odkud byla převezena do koncentračního tábora Osvětim, kde ji ve věku šedesáti let v lednu roku 1944 zavraždili nacisté,“ popisuje Jan Stejskal.

Osud dcery Lilly není znám, více informací se podařilo dohledat k synu Ernestovi. Ten před nacisty v dubnu 1939 uprchl do Anglie, kde se už s počeštělou variantou svého jména Arnošt Frýbor stal členem jednotek československého letectva. Sloužil jako zbrojíř zodpovědný za doplňování munice a údržbu palubních zbraní a po skončení války obdržel Československou vojenskou medaili za zásluhy II. stupně a medaili za chrabrost. „Vzhledem k nepříznivému poválečnému vývoji v Československu se rozhodl zůstat v zahraničí a z Anglie pak odešel do Kanady, kde zemřel. Jednoduchý náhrobek na hřbitově Anshe Sholom v Hamiltonu je označen šesticípou Davidovou hvězdou a textem Ernest Frybor, 1918–1998,“ doplňuje Jan Stejskal.

Stolpersteiny upomínají na osudy těch, kdo byli nacisty deportováni, vyhnáni, zavražděni nebo spáchali sebevraždu, a pokládány jsou po celé Evropě. Původně se jednalo o projekt německého umělce Güntera Demniga, který první kámen umístil v roce 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. Vypadal však tehdy jinak než současné Stolpersteiny, které dnes mají podobu dlažební kostky s mosazným povrchem. Vsazovány jsou do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu a toto umístění má nejen pietní, ale rovněž symbolický význam. „Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit,“ vysvětlil Günter Demnig.

U nás se k projektu poprvé připojila Česká unie židovské mládeže v roce 2008 usazením deseti kamenů na pražské Josefově a od té doby se s nimi můžeme setkat v mnoha větších i menších městech po celé republice. Krnov není výjimkou a v jeho ulicích už byly umístěny na dvě desítky Stolpersteinů, přičemž u pokládání těch prvních byl přítomen také Günter Demnig

„Iniciátorem pokládání pamětních kamenů v krnovských ulicích byl Pavel Kuča z našeho spolku a my chceme v projektu pokračovat i v dalších letech. Počet zdejších obětí holocaustu odhadujeme na 160 až 180 osob, což byla zhruba polovina celé předválečné židovské komunity. Procento přeživších je přitom v Krnově vyšší než v jiných, srovnatelných městech, protože zdejší Židé ve větší míře emigrovali před nacisty do Anglie, Francie, Švédska, Indie, severní Afriky, USA, Kanady, Chile, Guatemaly nebo Austrálie a dnes tak žijí potomci krnovské židovské komunity po celém světě,“ vysvětluje Jan Stejskal s tím, že zatím nejlépe zpracoval problematiku krnovských obětí holocaustu historik Jakub Strýček, který je rovněž členem Spolku U synagogy.

A jaká byla situace před válkou? Po staletí zde převažovalo německy hovořící obyvatelstvo převážně katolického vyznání, od druhé poloviny 19. století se však na hospodářském i společenském vzestupu města začali podílet rovněž příslušníci místní židovské komunity. „Jejich rodným jazykem byla také převážně němčina, ale výjimečně u jednotlivců i čeština. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se postupně většina členů židovské komunity stala dvojjazyčná, s dobrou znalostí němčiny i češtiny. Podíl obyvatel židovského vyznání na celkovém počtu obyvatel dosáhl maxima v podobě přibližně čtyř procent kolem roku 1890, postupně klesal na zhruba 1,5 procenta před rokem 1938,“ uzavírá Jan Stejskal.

Zdroj: MěÚ Krnov