BRUNTÁLSKO | Již XVIII. workshop pořádají Česká asociace orální historie (COHA), Fakulta humanitních studií UK, Centrum orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., Archiv Univerzity Palackého v Olomouci a Muzeum v Bruntále ve dnech 5. – 6. června v prostorách hradu Sovince.
„Tématem letošního ročníku bude situace kolem koronaviru, která významně zasáhla do metodologie orálně-historického výzkumu, a to zejména v otázce využití moderních technologií při pořizování distančních rozhovorů. Budeme sdílet poznatky z terénního výzkumu během karantény a současně představíme aktivity k pamětnické reflexi pandemie, což je především velký orálně-historický výzkum, který jsme zorganizovali ve spolupráci s našimi studenty a studentkami oboru Orální historie – soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií UK,“ komentuje náplň letošního ročníku za pořadatele Mgr. Jiří Hlaváček, PhD., předseda COHA, odborný asistent Fakulty humanitních studií UK a výzkumný pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Účastníci setkání představí odborné veřejnosti témata a projekty, ve kterých využívají metodu orální historie. Posluchači se tak, kromě jiného, můžou těšit například na následující témata:
– Orální historie a Covid 19
– Příběh poválečné československé psychologie
– Vliv komunistického režimu na vývoj české psychologie v letech 1948–1989
– Transformace základních škol po roce 1989 pohledem učitelů
– Služební cesty České filharmonie v letech 1970–1989 z mužské vs. ženské perspektivy
– Příběhy horolezeckých expedicí
– Základní vojenská služba v aktérské perspektivě v proměnách času (1968-2004)
– Etablování české psychotroniky jako vědy
– Archiv BStU a praxe zpřístupňování archiválií bezpečnostních složek bývalé NDR
– Orální historie ve výzkumu podnikatelských dějin
– Příběhy horolezeckých expedicí
– Komplikace práce orálního historika během vojenského konfliktu
– Nápravně výchovné zařízení „Minkovice“
Co je to orální historie? Jde o kvalitativní metodu výzkumu. Její nezastupitelnost je zřejmá tam, kde je řada pramenů nepřístupná, nebo byla zničena; v tomto případě je často jediným zdrojem informací o určité historické události svědectví pamětníků. Některé klíčové události navíc písemné dokumenty vůbec nezachycují. Právě k vyplnění této mezery přispívají osobní vzpomínky aktérů, které pomáhají rozšířit i faktografickou základnu a spolu s ostatními prameny slouží k analýze historických faktů. Ve zkratce jde o zachycení dějin z pohledu “obyčejného” člověka.
Katedra Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií UK navazuje na pozitivní zkušenosti s výukou orální historie a soudobých dějin na přednáškách a seminářích zakladatele oboru profesora Miroslava Vaňka. Pracoviště spolupracuje s Centrem orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a s dalšími národními a mezinárodními institucemi zabývajícími se výzkumem nedávné minulosti, stejně jako s archivy, institucemi z neziskového sektoru a nadacemi.
Zdroj: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií
