BRUNTÁL | V neděli 23. února si připomínáme pětadvacáté výročí úmrtí válečného hrdiny, zahraničního vojáka Miroslava Bilavčíka z Bruntálu.
Foto: MěÚ Bruntál
Kdo byl Miroslav Bilavčík a proč na něj nelze zapomenout?
Narodil se v roce 1917 v Bystřici pod Hostýnem a svoji odvahu projevil již jako mladík, když se v roce 1939 odmítl smířit s německou okupací Československa. Po obsazení zbytku republiky odešel do zahraničí. Přes Polsko se dostal do Ruska a odtud, po internaci, přes Turecko do Palestiny. Stal se příslušníkem 11. československého pěchotního praporu a prošel výcvikem na Sinajském poloostrově. Na dlouhé měsíce se jeho domovem stala poušť. Zúčastnil se mimo jiné obrany libyjského přístavu Tobruk a v Egyptě pak bitvy u El Alameinu, kde utrpěl průstřel nohy. Nějaký čas pak ještě pobýval v Palestině, než byl převelen do Anglie. Absolvoval pilotní výcvik v Kanadě a Británii, avšak bojů ve vzduchu se již nezúčastnil a působil jako člen pozemního personálu RAF.
Z návratu do republiky a uznání válečným hrdinou se dlouho netěšil. Jako člen západního odboje byl po roce 1948 považován za třídního nepřítele, takže namísto ocenění se v padesátých letech dočkal opovržení a kvůli své otevřenosti také odsouzení za ironickou poznámku během jízdy vlakem. Byl zbaven vojenských hodností a musel si rok odpracovat na šachtě. Jeho rodina pak odešla ze středomoravských Rajnochovic do pohraničí. V Bruntále žil od roku 1957.
Ačkoliv křivdu nemohl přenést přes srdce, nezahořkl a zůstal společensky aktivní i v novém působišti, kde nakonec strávil větší polovinu svého života. Bruntálští pamětníci na něj vzpomenou zejména jako na vášnivého ochotnického herce. Po většinu pracovního života působil jako technik. Nejprve na pile ve Valšově, později u Pozemních staveb či Okresního stavebního podniku a pracoval také na lesní správě.
Během pozdní normalizace se o něco zlepšila jeho společenská situace a byl uznán zasloužilým bojovníkem proti fašismu. V devadesátých letech pak byl nejen plně rehabilitován, ale také povýšen do hodnosti podplukovníka. Byl nositelem řady vyznamenání včetně tří válečných křížů, dvou medailí za chrabrost, dvou vyznamenání Africká hvězda a mnoha dalších. Zemřel v nedožitých třiaosmdesáti letech v únoru roku 2000.
S láskou a velkou úctou na něj vzpomínají jeho potomci, dcera Miroslava Bilavčíková, syn Petr Bilavčík a také nevlastní syn Pavel Procházka. „Válka ho poznamenala na celý život. Zažil velká traumata, měl pošramocené nervy a špatně spával. Často se budil, ve snech zabíjel nepřátele. Bytostně nesnášel fašisty. I přes všechny hrůzy se o válce nebál mluvit a mluvil o ní hodně, neustále. Často opakoval, že už nikdy nesmí být další válka. Říkal, že to je to nejhorší, co člověk může zažít,“ zavzpomínala dcera válečného hrdiny z Bruntálu.
Zdroj: MěÚ Bruntál
