KRNOV | Devětadvacetiletý krnovský spisovatel Jaroslav Konvička letos vydá svou první novelu, která nese název Mamince se budeš líbit. Více si můžete přečíst v rozhovoru.
Foto: Archiv Jaroslava Konvičky
Co Vás nasměrovalo na dráhu psaní textů, příběhů a knih?
„Knihami jsem obklopen už od dětství. Nemusel jsem pro ně chodit daleko. V osmi letech jsem začal číst svou první knihu (Dvacet tisíc mil pod mořem). Od té doby se pro mě příběhy staly jakýmsi dalším rozměrem. Schovanou dimenzí, kam se mohu dostat snadno. Stačí otevřít knihu. K jejich autorům jsem vždy vzhlížel a s mnoha z nich jsem dokonce navázal celoživotní přátelství. To, že už dávno nejsou na světě, mi nijak nevadí. Psaní vlastních příběhů pro mě tedy bylo jen logickým krokem dál.“
Jak jste se k této umělecké dráze dostal?
„Spousta lidí si myslí, že stačí sednout k počítači a vychrlit obsah své mysli na papír. Tak to ale není. Psát knihu není jako vyprávět nesouvisle historku, přeskakovat, zapomínat a vynechávat podstatné. Můžete si zkusit kurz tvůrčího psaní, ale to nejpodstatnější je pro pisálka metoda pokus-omyl. Musel jsem se z toho chaosu vypsat. Učím se od těch lepších. Kdykoliv čtu, kromě sledování děje se také dívám, jak autor pracuje s textem, jak se mu daří vyvolat konkrétní obrazy a emoce, jak to dělá, že na první pohled nudná scéna může být tou nejlepší pasáží v knize. Nezůstal jsem ale ve vlastní bublině. Přidal jsem se k mnoha dalším pisálkům na jednom z literárních serverů, kde si své příspěvky můžeme vzájemně okomentovat.“
Jaké knihy jste už publikoval a o čem byly?
„V roce 2014 jsem publikoval sbírku povídek k zamyšlení s názvem Kdysi dávno v budoucnu. Kniha obsahuje povídky o lidských vlastnostech, nabízí možnost zamyslet se nad těmi nejzáhadnějšími otázkami, jaké si člověk může položit, a některé příběhy jsou silně ovlivněny východní filozofií, k níž mám blízký vztah.“
Co plánujete v následujících měsících?
„Koncem dubna vyjde druhé, rozšířené vydání Kdysi dávno v budoucnu s ilustracemi mé přítelkyně Terezy Posoldové. Krnov má štěstí jak na psavce, tak na malíře. Nám se tedy podařilo obojí propojit. Ilustrace, včetně nové obálky jsou moc pěkné, takže se na knihu těšíme. První vydání mělo úspěch, ale tehdy se mi ještě nechtělo jít s kůží na trh. Držel jsem se ostychu. V posledních letech jsem se ale hodně rozepsal, a protože mě to moc baví, na ostych jsem raději zapomněl. Spolu s povídkami vyjde i má první novela s názvem Mamince se budeš líbit. Nejsem vyloženě žánrově vyhraněný, takže tentokrát se jedná o oddechovku s překvapením. Mohli bychom ji charakterizovat jako román pro ženy. Jsem také otevřený besedám v knihovnách. Něco se už chystá.“
Jaký bude další Váš budoucí směr? Co ještě zamýšlíte?
„Témat je mnoho. Momentálně pracuji na satirickém románu z prostředí českého školství. Rýpnu si v něm i do současné atmosféry v naší společnosti, ale rýpnutí možná není to správné slovo. Nesnažím se tím příběhem někoho urazit. Spíš jen poukázat na jisté věci, které se moc pozitivně nevyvíjí. Satira se hodí do každé doby a neměli bychom na ni zapomínat. Může nám dát pomyslných pár facek na probuzení, navíc vtipnou formou. Mimo to mám už pár let rozpracovaný poměrně rozsáhlý román s motivem reinkarnace. Jsem za polovinou, takže by snad mohl následovat. Uvidíme.“
Jak trávíte čas mimo psaní knih?
„Momentálně toho času moc není, protože kromě psaní také knihy překládám a učím angličtinu. Nerad ale plýtvám časem a snažím se ho využít smysluplně. Někdy je smysluplné naprosté nicnedělání, jindy kreativní tvorba. V létě rád vycestuji mimo Evropu. Loni jsem byl v Jordánsku a přespal v poušti. Konečně jsem si o tom dobrodružství jenom nečetl, ale taky něco zajímavého zažil. Rok předtím jsme s přítelkyní procestovali Šrí lanku. Měli jsme jen dva batohy a chuť poznávat. Jeli jsme si, kam nás zrovna napadlo, nebo co nám poradili místní. Potkali jsme spoustu zajímavých lidí. Podle zpráv to vypadá, že je svět plný násilníků a hrdlořezů. Opak je ale pravdou. Na Šrí lance jsme si připadali jako součást jedné velké dvacetimilionové rodiny (populace Šrí lanky). A v Jordánsku jsem si například užil tříhodinovou debatu o náboženství s Jordáncem-muslimem a Američanem-křesťanem. Já jsem v ní zastupoval maloměstské jogíny. Už pěknou řádku let se totiž věnuji meditaci. Navštívil jsem i buddhistické kláštery a párkrát také strávil čas několikadenním meditačním ústraním v naprostém mlčení, bez mobilu, bez neverbální komunikace, bez sexu, bez alkoholu, bez masa, bez wi-fi. To vám byla švanda.“
Co byste závěrem vzkázal našim čtenářům?
„Mohou na sebe být hrdí, protože Češi (navzdory všem pesimistickým názorům) čtou opravdu hodně. Jen toho ta dnešní doba zkrátka nabízí víc. Před padesáti lety jste si nemohli sednout k počítači a ihned se podívat na jakýkoliv film, dokument… a vlastně cokoliv vás napadne. Byla jen televize a knihy. Je tedy samozřejmé, že v tom náporu možností někteří volí streamovací službu. Opravdoví (skalní) čtenáři ale zůstali. Ať čtou dál.“
Jaroslav Konvička
Věk: 29
Vzdělání: Vysokoškolské (magisterský titul, obor Anglická filologie)
Rodina: svobodný, bezdětný, žije s přítelkyní
Jaroslav Konvička vystudoval anglickou filologii a pracuje jako učitel, lektor a překladatel. V deseti letech přečetl svou první knihu Dvacet tisíc mil pod mořem, a od té doby literatuře naprosto propadl. Tvorba vlastních příběhů pro něj tedy byla dalším logickým krokem. V roce 2014 vydal sbírku povídek k zamyšlení s názvem Kdysi dávno v budoucnu, načež se posunul k obsáhlejšímu formátu. Dlouhodobě pracuje na románu s motivem reinkarnace, přičemž se věnuje také tvorbě kratších novel (Mamince se budeš líbit, nakladatelství MaHa). V současné době vzniká satirický román z prostředí základní školy, který do značné míry reflektuje stav dnešního školství, ale také společnosti jako takové.
Publikace
Mamince se budeš líbit
Alenka je učitelka. Tato „diagnóza“ jí na sebevědomí nepřidává. Večery tráví s knihami nad sklenkou červeného, protože kouzlo její osobnosti se patrně zatoulalo k někomu jinému. Nemá moc přátel a rozhodně nepatří mezi ženy, za kterými se každý otočí. Navíc ji maminka neustále kritizuje a srovnává s úspěšnější sestrou. Vše ale od základu změní náhodné setkání s elegantním gentlemanem Kristiánem, do kterého se Alenka bezhlavě zamiluje. Je až neobvykle zdvořilý, sečtělý a taky vzdělaný. Navíc má lukrativní zaměstnání, které však zůstává opředeno tajemstvím. Co když ale Kristián není tím, za koho se vydává? Může se za jeho jekyllovskou uhlazeností skrývat bezpáteřnost pana Hyda? Zatímco Kristián postupem času odhaluje svou pravou tvář, Alenka se mění…
Kdysi dávno v budoucnu
Kniha přináší sbírku krátkých povídek, které se svými tématy dotýkají téměř všech aspektů lidského života. Obsahuje jak příběhy vycházející z běžných mezilidských vztahů, tak i hluboce filozofické až duchovní povídky s nádechem východního pojetí světa. V díle se můžete pozastavit nad věčnými otázkami týkajícími se života a smrti, anebo vnímat zrcadlení klasických vlastností lidí.
