BRUNTÁL | Lenka Musilová koordinátorka denního stacionáře, který v Bruntále provozuje Centrum sociálních služeb Pohoda, získala titul Pečovatelka roku 2022. V rámci 10. ročníku Národní ceny sociálních služeb – Pečovatel/ka roku ji ocenila Diakonie Českobratrské církve evangelické a Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky.
Foto: MěÚ Bruntál
Věděla jste, že si jedete do Prahy převzít cenu?
„Byla jsem mezi nominovanými. Byli jsme pozvaní 31. ledna na Novoměstskou radnici, ale nevěděla jsem, že vyhraji, to nevěděl nikdo. Byli tam další nominovaní ve skupinách pečovatelka v kategoriích pobytové služby, ambulantní služby, terénní služby, manažeři a sociální pracovnice. Z ambulantních služeb jsme byly nominované dvě. Porota vybrala mě. Bylo to nečekané a bylo to krásné. Mám z toho úžasný pocit. Úplně to ani nedokážu popsat. Jsem opravdu nadšená.“
V rámci udílení ceny probíhalo i veřejné hlasování, víte, jak dopadlo?
„Cenu veřejnosti jsme nevyhrála, ani nevím kolik hlasů jsem získala. To jsme se nedozvěděli. Vím jen, že vítězka měla přes tisíc hlasů. Ale to vůbec nevadí, jsem vděčná za to, jak to dopadlo. Už jen to, když mi paní ředitelka řekla, že mě nominovali, tak to pro mě byla velká pocta. Už to byla pro mě výhra. Ráda bych poděkovala všem, kteří mě podpořili. Kteří mi poslali hlas, mysleli na mě, všem vám opravdu velmi děkuji.“
Jaké tedy bylo slavnostní odpoledne?
„Prostory Novoměstské radnice jsou hrozně krásné. Akci uváděli Aleš Cibulka a herečka Ilona Svobodová. Součástí bylo i hudební vystoupení. Po ceremoniálu, který trval asi hodinu a půl byl společný raut. Každý tam měl své podporovatele. Mohla jsem si sebou vzít tříčlenný doprovod. Do Prahy mě doprovodila moje maminka, manžel a kolegyně z Centra Pohoda. Poskytla jsem také rozhovor do rádia Proglas, to byla pro mě opravdu nová zkušenost.“
Po návratu určitě probíhaly nějaké oslavy, gratulace?
„Paní ředitelka mi volala, ještě když jsem byla v Praze a byla samozřejmě nadšená, když se to dozvěděla. Kolegyňky mi popřály, ale jedeme dál. Před klienty jsem se tím extra nechlubila. Takže v práci už pak všechno probíhalo stejně, jako každý běžný den. Páteční dopoledne jsme měli kvízové, pak jsme hráli Bocciu, to je hra na způsob pétanqu. A to pak čas utíká hrozně rychle.“
Zdroj: MěÚ Bruntál
