ČR | I když poslední zimy nebývají příliš štědré na sníh, zájem o lyžování neutuchá. Lyžařské areály se tak nejen u nás stále modernizují a rozšiřují, staví se nové lanovky a dochází k propojování sousedních lyžařských areálů. Stále více sjezdovek se kříží s jinými sjezdovkami či běžeckými tratěmi a pohyb většího množství lidí může vést k vyššímu riziku vzniku nehod.
Foto: ilustrační – Pixabay
Na co si tedy dát pozor při lyžování na sjezdovce? A jaká značení a pravidla je nutné dodržovat?
Pravidla pro pohyb lyžařů v lyžařských areálech jsou stanovena ve zvláštní české technické normě. Ta obsahuje pravidla pro značení a zabezpečení v zimních střediscích a přehled výstražných, příkazových, zákazových a informačních značek. Vymezuje i zdroje nebezpečí, které se mohou na sjezdovkách vyskytnout.
Patří mezi ně předně zdroje typického nebezpečí jako například hrany terénu, terénní nerovnosti, stromy, rozježděný terén, proměnlivá či omezená výška sněhu, informační tyče s ukazateli, běžná údržba sjezdových tratí, bariéry sněhu vzniklé zasněžováním či zábrany ohraničující sjezdové tratě. „Typická nebezpečí nevyžadují ze strany provozovatele lyžařského areálu žádná zvláštní opatření. S těmito riziky se musí totiž lyžař vypořádat sám a přizpůsobit jim své lyžařské schopnosti a způsob jízdy,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.
Zdroje atypického nebezpečí, které norma rovněž definuje, působí na lyžaře jako nástrahy. Patří mezi ně například všechny překážky instalované provozovatelem lyžařského areálu na sjezdových tratích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, tedy sněžná děla, nadjezdy a podjezdy, sloupy osvětlení pro večerní lyžování a podobně. Mezi další zdroje atypického nebezpečí patří křížení sjezdových tratí s jinou sjezdovou či běžeckou tratí, propasti a strmé úseky mimo sjezdové tratě, ocelová lana a kotvící prvky navijáků, sněžné rolby či organizace akcí na sjezdových tratích.
Provozovatel lyžařského areálu musí atypická nebezpečí podle jejich druhu buď označit varovnými znaky či instalovat bezpečnostní prvky (například bezpečnostní matrace či sítě), nebo je odstranit. Pokud není možné je odstranit ani zabezpečit, musí být sjezdová trať uzavřena, například v případě nesjízdnosti trati vlivem silného větru či sněhové kalamity.
Kromě výše uvedených pravidel by měl každý lyžař dodržovat pravidla Mezinárodní lyžařské federace (FIS), která jsou mezinárodně uznávána. V některých evropských státech je povinnost dodržovat tato pravidla stanovena přímo zákonem, jinde jsou obsažena v provozních řádech skiareálů.
Pravidla FIS sice nejsou součástí českého právního řádu, nicméně Nejvyšší soud ČR při svém rozhodování dospěl k závěru, že jsou pro lyžaře pohybující se na sjezdové trati závazná a jejich nedodržení představuje porušení obecné prevenční povinnosti. „Nejvyšší soud rovněž v jiném rozhodnutí uvedl, že lyžař je povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem a celkové situaci na místě, jímž projíždí, tedy zejména terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám, výhledovým poměrům, počtu a pohybu ostatních lyžařů či jiných osob. Tedy tak, aby měl možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat i na nenadálou překážku v jízdě,“ doplňuje Hekšová.
Při cestách za sjezdařskými zážitky by lyžaři neměli zapomínat ani na helmy či další bezpečnostní prvky lyžařské výbavy. Povinnost používat lyžařskou helmu není v okolních státech jednotná. Někde je povinnost používat helmu pro děti do 15 let stanovena zákonem, jinde mají skiareály tuto povinnost obsaženou ve svých podmínkách. Pokud dítě nemá helmu, může ho provozovatel skiareálu vykázat ze sjezdovky. Chystáte-li se na lyže do zahraničí, nezapomínejte ani na cestovní pojištění správně nastavené pro zimní sporty.
Zdroj: dTest
