KRNOV | Flemmichova vila bude bohatší o repliky dvou chybějících vitráží, které zhotoví vrbenská vitrážistka Iveta Strnadová. Financovány budou z daru ve výši 55 tisíc korun, který Městskému informačnímu a kulturnímu středisku Krnov poskytla paní Marie Jandová z Prahy. Proč se rozhodla peníze věnovat na tento účel, prozrazuje v následujícím rozhovoru.
Foto: MěÚ Krnov
Žijete v Praze, jaký je Váš vztah ke Krnovu?
Krnov je pěkně větrné město a mě to z něj před lety odfouklo dost daleko. Ale narodila jsem se zde, mám tady rodinu a dobré přátele, prožila jsem tu krásný kus života a na různých místech ve městě a jeho okolí mám zavěšené jedinečné vzpomínky. To všechno jsou důvody, kvůli kterým se sem ráda vracím, i když to není tak často, jak bych si já sama přála.
Proč jste se rozhodla darovat peníze a proč právě na vitráže ve Flemmichově vile?
Na jaře mi bylo padesát. Z častých dotazů, co bych si přála k narozeninám, se zrodil nápad nechat nadělit dárek mému rodišti. Oslovila jsem vedoucí odboru rozvoje města, Moniku Vyležíkovou, která mi pak poslala několik návrhů, na co se v rozpočtu města nedostává financí. Z nich jsem si vybrala projekt na zhotovení chybějících vitráží do interiéru Flemmichovy vily. V roce 2014 byly rekonstruovány dochované vitráže. Dvě malé a jedna velká vitráž byly ale ztracené, či zcela zničené a v interiéru vily schází. Kolem objektu, který za mého dětství sloužil jako kojenecký ústav, jsem chodívala s rodiči zalévat záhony s jahodami a cibulí do nedaleké zahrádkářské kolonie. Tehdy jsme netušili, že v ní jednou bude sídlit městské muzeum, že mí rodiče od ní budou bydlet přes ulici a že do ní budeme chodívat na výstavy. Nápad dovybavit prostor chybějícími vitrážemi se mi moc líbil i proto, že vitráž umí podtrhnout hravost slunečních paprsků, a kromě toho je krásná, křehká a taky trochu marnotratná, přesně jak se na narozeninový dárek sluší a patří. Takže proto.
Uspořádala jste nějakou sbírku?
Ano. Chtěla jsem založit sbírku na Donio, ale ukázalo se, že to s ohledem na pravidla fungování muzea jako příspěvkové organizace není možné. Takže jsem místo toho rozeslala jen zprávu na příbuzné, přátele a známé s odkazem na webové stránky, které pro padesátidenní sbírku vytvořil můj milující manžel. Musela jsem překonat jistý ostych, přece jen není úplně běžné napsat každému, kdo vás napadne, že máte narozeniny, a jestli vám nechce přispět na dárek. O to větší radost mi udělal ohlas, který tahle moje iniciativa měla.
Je donátorství pro Vás běžnou záležitostí?
Dělit se pravidelně s těmi, kdo to mají v životě těžké, nebo nárazově přispívat na konkrétní účelové sbírky, mi přijde samozřejmé a nezaslouží si to v mém případě žádnou zvláštní pozornost. Nejsem kdovíjaký filantrop. Je tolik lidí, kteří velkoryse projevují svou dobrotu, aniž se to o nich ví. Možná si jako Češi nevedeme nejlíp v průzkumech štěstí, ale na žebříčku štědrosti stojíme hodně vysoko. Ukázalo se to i při mé narozeninové sbírce a moc mě to těší. Dovolím si utéct od Vaší otázky a vrátit se k narozeninové sbírce. Víte, je skvělé, že se podařilo pár desítkám lidí během krátké doby vybrat prostředky na dvě vitráže – jsem všem nesmírně vděčná. Dostala jsem ale víc, než jen peníze na účet: obdarovaná jsem byla taky vzkazy, které mi přišly v odpověď na výzvu, a obnovením a přiživením některých starých vazeb. Překvapili kamarádi z dětství, kteří na mě nezanevřeli, ač se na ně nedostává času, stejně jako zdánlivě letmí známí z různých kurzů a akcí. Přispěli rodáci i lidé, kteří si Krnov dohledávali na mapě, a důvěru mi dokonce projevili i dárci, s kterými se osobně neznám a o sbírce se dověděli zprostředkovaně. Nesmírně obohacující byla i setkání s iniciátory a realizátory sbírky, ředitelkou MIKS Petrou Manczalovou, ekonomkou Ivetou Burdovou, vedoucí muzea Ivanou Gerlichovou i s paní vitrážistkou Ivetou Strnadovou. Chci tím říct, že to byla úžasná pozitivní zkušenost. A když si o ní s Vámi povídám, tak trochu si od toho slibuju, že by mohla inspirovat další. Ostatně jedna vitráž ve vile ještě na mecenáše čeká.
Foto: MěÚ Krnov
Zdroj: MěÚ Krnov
