VRBNO POD PRADĚDEM (FOTO) | Automobilový jezdec a pořadatel mezinárodních závodů do vrchu Vrbenský vrch Martin Pleva letošní sezonu už nedojel. Nejenom jeho město poznamenala katastrofální zářijová povodeň.

Foto: Archiv Martina Plevy

Každoročně pořádáte mezinárodní automobilové závody do vrchu – Vrbenský vrch a účastníte se závodů i po celé ČR. Jak hodnotíte letošní sezonu?

Sezona to byla hodně náročná, kdy jsem bojoval s technikou a časem, kterého se opravdu moc nedostává. Letošní Vrbenský vrch pro změnu poznamenalo nepříznivé počasí, takže opět jsme měli co dělat, aby se vše odjelo v pořádku a v rámci regulí. Určitě velkým zpestřením byla účast dakarského závodníka Aleše Lopraise, který byl nezapomenutelným zážitkem pro všechny. Konec sezony jsem už nemohl dojet, protože náš region poznamenala katastrofální povodeň.

Kolik závodů jste letos absolvoval a kolik pohárů jste přivezl do svého domácího Vrbna pod Pradědem?

Letos jsem odjel celkem čtyři závodní víkendy. První závod byl Zámecký vrch v Náměšti nad Oslavou, kde jsem v sobotu i v neděli obsadil druhé místo. Na druhém závodu Ecce Homo ve Šternberku to bylo těžce vybojované čtvrté místo, kdy do výsledků značně promluvilo proměnlivé počasí. Třetí domácí závod Vrbenský vrch dopadl v sobotu i v neděli třetím místem. Poslední závod, kterého jsem se zúčastnil, byl Albrechtický kopec u Lanškrouna, kde jsem sezonu předčasně ukončil sedmým místem. Celkově tzv. s odřeným nosem z toho vyšlo třetí místo v rámci třídy E1H-1400 za celý rok.

Na co se těšíte v příštím roce, jakých závodů se budete účastnit a plánujete uskutečnit další ročník Vrbenského vrchu?

Těším se, až po delší pauze opět sednu do závodního auta a budu si moci opět projet mé oblíbené tratě a tzv. se přepnout do jiného módu, než být jen v tom pracovním. Představu mám zhruba o šesti závodních víkendech, ale uvidím, jak to nakonec vše dopadne. Určitě budu moc rád, když bude možné uspořádat náš domácí závod, a to již 12. ročník Vrbenského vrchu. Snad to okolnosti dovolí a zároveň už se chystá i zajímavý program.

Nejenom Vrbensko letos v září zasáhla extrémní povodeň. Jako radní Vrbna jste se podílel na krizovém řízení ve městě. Co všechno se dělo v době povodní, na čem jste se podílel a jak byste s odstupem času přiblížil katastrofální dny v regionu?

Tato povodeň byla pro mě asi jednou z nejtěžších výzev v životě. Nějak jsem si nedokázal představit, že by mohlo přijít ještě něco horšího, než byla povodeň v roce 1997. Bohužel, ale ta letošní na toku Černé Opavy a dále Opavy byla opravdu extrémní. Musím říct, že nejhorší je ta bezmoc, kdy se všichni snaží dělat vše co jen jde, aby se zabránilo škodám, ale bohužel v tomto byla příroda mnohem silnější a toto úsilí si mnohde odnesla sebou. Tady bych chtěl vyzvednout práci všech, co se podíleli na co nejmenších dopadech této povodně. Určitě chci poděkovat za práci našich dobrovolných hasičů z Vrbna, kteří jeli několik dní nonstop a snažili se dělat vše, co bylo v jejich silách. Další poděkování patří místním firmám s těžkou technikou, které zajišťovaly průtočnost mostů, propustí, navážely pytle s pískem a řešily mnoho dalších záležitostí. Určitě velké poděkování bych směřoval na vedení města, a to za rychlé řešení následků této povodně. Určitě ještě jedno velké poděkování patří všem za materiální pomoc, dobrovolníkům a všem, kteří se jakkoliv podíleli na rychlém úklidu následků povodně.

Jaký měla povodeň dopad na Vás, Vaši rodinu, podnikání a Vaše motoristické koníčky?

Jak už jsem zmiňoval, nikdo jsme to nečekali, že by to mohlo dopadnout hůře jak v roce 1997, kdy jsme měli v domě pár centimetrů vody. Letos to bylo téměř 1,5 metru vody s blátem. U nás v domě vše v přízemí a na zahradě bylo zničené. Motoristický koníček to bohužel odnesl ve velké míře. V podstatě veškeré náhradní díly k závodnímu autu, motory, převodovky a mnoho dalšího bylo zničeno. Částečně to odnesla i firma, kde jsou škody vysoké, ale naštěstí ne tak velké jako na rodinném domě. Bohužel i většinu zaměstnanců tato povodeň výrazně poškodila a byla to pro všechny neskutečně těžká doba. Velkým úkolem pro naši firmu bylo shánění dílů na poškozené kotle, kterých se opravdu nedostávalo a nebýt mnoha známých a kamarádů, kteří pomohli se sháněním dílů a výrobou provizorních řídících jednotek, tak by bylo vše mnohem složitější. Tím jsme dokázali uvést do provozu několik desítek zaplavených kotlů a lidé mohli rychle začít vysoušet vyplavené domy. Určitě si za to všichni zaslouží mé obrovské poděkování.

Kdo všechno Vám pomáhal s odklízením následků po povodni?

Tady bych chtěl určitě vyzvednout pomoc od firmy Pavla Kamenského, dobrovolníků, kluků ze závodů, kteří se sem sjeli z několika koutů republiky a dovezli i obrovské množství pomoci, kterou jsem rozdával dál mezi poškozené sousedy. Bylo pro mě neskutečné vidět tyto kluky, ne v závodních kombinézách, ale v montérkách s lopatami, smetáky, dokonce i dovezeným bagrem atd., jak pomáhají nejen u mě, ale i v dalším okolí. Další velikou pomocí bylo, že odvezli všechny zatopené závodní motory a hned je rozdělali a nakonzervovali a tím je zachránili z nejhoršího. Rád bych všechny vyjmenoval, ale asi to úplně nejde, protože bych stoprocentně na někoho zapomněl, a to bych byl nerad. Ještě jednou obrovské díky všem.

Letos jste oslavil půlkulatiny. Gratulujeme. Jak jste je strávil a oslavil?

Děkuji za gratulaci. Popravdě chvilkou odpočinku a jinak na slavení není zatím moc nálada.

Je tu konec roku. Co plánujete na toto období?

Určitě si pořádně odpočinout a nabrat síly.

Co byste vzkázal našim čtenářům a občanům vrbenského regionu?

V novém roce 2025 hodně zdraví, štěstí, sil a hlavně ať mají vždy kolem sebe ty správné lidi, s kterými je vždy vše jednodušší, než se na první moment může zdát.

MARTIN PLEVA

Věk: 45 let

Vzdělání: středoškolské s maturitou

Koníčky: motorsport

Motto: Co tě nezabije, to tě posílí.

Foto: STA Bruntálsko

Foto: Archiv Martina Plevy

Foto: Archiv Martina Plevy

Foto: Archiv Martina Plevy

Foto: Archiv Martina Plevy