ČR | Svařené víno patří k adventu a vánočním trhům. Některé svařáky jsou vyráběny z relativně podřadných typů vín a chuť bývá přetlučena cukrem nebo kořením. Co ale dělat, když svařák vůbec nechutná jako svařené víno nebo v grogu není žádný rum?
Foto: Pixabay
Návštěvníci vánočních trhů se často setkávají se svařeným vínem nevalné chuti. Bohužel české právní předpisy složení ani kvalitu svařáků nijak neurčují. Na rozdíl od burčáku, jehož kvalita je regulována a kontrolována, pro svařáky žádná pravidla neplatí. Svou legislativní škatulku má pouze Glühwein, ovšem závazná je pouze pro takto pojmenované nápoje. Pro svařák tak není stanoven žádný minimální obsah vína nebo alkoholu.
To stejné platí pro grog i punč. Jedinou jistotou tak je minimální teplota 60 °C, kterou musí podávané teplé pokrmy a nápoje mít. Podobně problematické je to s nakládanými buřty, staročeskými trdly, bramboráky a jinými oblíbenými pokrmy. Ani na ně se nevztahuje žádná vyhláška, která by předepisovala obsah masa nebo suroviny, ze kterých má být pochoutka vyrobena.
Proč se na stánkový prodej pohlíží jinak než na lahůdkářství? Stánky s občerstvením na adventních trzích, ve kterých koupíte pokrmy a nápoje, nejsou klasickou kamennou prodejnou, ale přesto jsou provozovnou. Pokud nejste spokojeni s kvalitou jídla a pití, můžete je reklamovat jako v každé jiné restauraci. Stánkaři odpovídají za to, že prodávané pokrmy i nápoje mají sjednané vlastnosti – ať už jde o složení uvedené někde na ceduli, nebo informaci pouze ústně předanou. Pokud vlastnosti nebyly specifikovány, měly by odpovídat povaze zboží a zvyklostem – rozumně lze očekávat, že svařák bude připraven z vína, grog z rumu a bramboráky z brambor.
Zdroj: dTest
