ČR | Finanční gramotnost je základní dovednost, kterou byste měli dětem začít vštěpovat, ještě než půjdou do školy. Malým kapesným docílíte, že se děti naučí spořit a nebudou si v životě žít nad své poměry. To znamená, když si budou chtít něco koupit, našetří si na to nebo si na danou věc vydělá. Nepůjde do banky a půjčí si peníze.
Foto: ilustrační – Pixabay
Umění zacházet s penězi patří mezi nejtěžší discip-líny života dospělých. Naše geografické, ekonomické i sociální zázemí sice umožňuje život v relativním blahobytu, avšak ani sebelepší podmínky mnohdy nezabrání neveselým příběhům nešťastníků, které potká osobní bankrot či exekuce. Aby naše budoucí generace provázely takové zkušenosti co nejméně, je třeba s představením světa financí začít včas. Kdy je vhodné započít seznamování dítěte s penězi a jaké metody k tomu využít?
Odborníci definují finanční gramotnost jako soubor znalostí, dovedností a postojů nezbytných k dosažení finanční prosperity prostřednictvím zodpovědného finančního rozhodování. Tato učená charakteristika sice platí v jakémkoliv věku držitele financí, ale začínajícím střadatelům byste uvedenou formulací mnoho informací nepředali. Jak tedy v dětském věku k finanční osvětě přistupovat?
Především jednoduše, a to i za cenu drobných nepřesností. Ze začátku bohatě postačí, když vaší ratolesti nastíníte například na oblíbeném pohádkovém příběhu princip příjmů a výdajů, k němuž později přidáte vysvětlení podstaty úspor na legendárním prasátku. Při předávání teoretických znalostí je také důležité zmínit omezenost finančních prostředků coby vstupního zdroje – jinými slovy, že množství peněz, s nímž každý z nás disponuje, není neomezené. Právě tento aspekt je však třeba podat, pokud možno, neutrálním a citlivým způsobem, aby si dítě nezažilo již samotné zacházení s penězi jako problematické a následně si k němu nevytvořilo negativní postoj.
Ideální načasování
Příklady prvotního seznámení s nejjednoduššími finančními okruhy tedy máme za sebou. Kdy s nimi ale vlastně začít? Pochopitelně nemáme na mysli denní či roční dobu, nýbrž věk vašeho potomka. Odborná veřejnost se svorně shoduje na tom, že univerzální doporučení v této věci neexistuje. Každé dítě je individualitou, jejíž možnosti vnímání a chápání více než na stránkách v kalendáři závisí na mentálních schopnostech získaných během dosavadního vývoje.
Obecně se však má za to, že první teoretické krůčky finanční gramotnosti je dítě schopno zvládnout již v předškolním věku. S nástupem do školy by si pak mělo zkusit s penězi zacházet i po praktické stránce, tedy formou kapesného. Univerzálně platné doporučení jeho optimální výše v oficiálních zdrojích ovšem také nenaleznete – pravidelný vklad do dětské peněženky závisí především na možnostech vašeho rodinného rozpočtu a také na cenové hladině lokality, již jste si pro svůj život vybrali.
Dalším, neméně podstatným faktorem určujícím výši školákova kapesného je rovněž frekvence darování. Váháte, zda dítěti prostředky přidělovat na bázi týdenní či měsíční? U menších dětí jsou zpravidla vhodnější týdenní intervaly, v případě starších žáků se naopak doporučuje frekvence měsíční. Ti totiž již mívají adekvátní představu o měsíčním časovém úseku, jsou schopni si jednorázově obdržený obnos do delšího období rozplánovat, a navíc si postupně budou zvykat na interval, který je bude povětšinou provázet po dobu jejich ekonomicky aktivní části života.
Poněkud sporným bodem v oblasti kapesného je primární vysvětlování jeho útraty. Ptáte se, co tím myslíme? Obrazné rozpočítávání jeho celkové výše na jednotlivé dny. Někteří rodiče tuto formu edukace obhajují s argumentem, že se dítě na menších částkách naučí lépe spořit a také si více uvědomí výši výdajů. Tyto klady pochopitelně nijak zpochybnit nelze, nicméně reálnému životu podobnější bývá jednoznačně vysvětlení hospodaření po jednotlivých fázích – tedy nejprve fáze spořicí a následně fáze výdajová.
Nezanedbatelný podíl na finančním vzdělávání mládeže má povinná školní docházka. Pryč jsou naštěstí doby, kdy se studenti seznamovali se základy finanční matematiky až na střední škole, a navíc jim k jejich zvládnutí postačilo znát několik vzorečků a opakujících se principů slovních úloh. Aktualizaci takto nastaveného systému si vyžádala především měnící se doba preferující život na dluh, u něhož se při neznalosti doprovodných rizik mohou dlužníci ocitnout ve vážných finančních problémech. Kromě početních příkladů tak bylo třeba informace rozšířit i o teoretickou rovinu a školou povinné generace na změnu spotřebitelského chování alespoň trochu připravit.
Finanční vzdělávání dětí a mládeže je zařazeno (mimo jiné) do Národní strategie finančního vzdělávání a učební osnovy musejí splňovat obsah takzvaných Standardů finanční gramotnosti. Ty jsou výsledkem spolupráce tří ministerstev a poměrně přesně definují, jaká témata a v jakém rozsahu musejí žáci základních a středních škol probrat. Jaká látka čeká naše potomstvo ve školních lavicích?
Žáci 1. stupně ZŠse stručně seznámí například s:
hotovostní i bezhotovostní formou peněz a způsoby jejího užití,
základními principy fungování banky v roli správce peněz,
způsobem tvorby domácího rozpočtu a jeho příjmovou a výdajovou stranou.
Žáci 2. stupně ZŠzaměří svou pozornost kupříkladu na:
tvorbu ceny coby součtu nákladů, zisku a DPH,
existenci inflace a její vliv na hodnotu peněz,
základní práva spotřebitelů a jejich uplatnění v praxi v případě porušení.
Studenti středních školby se měli orientovat například v problematice:
měnových kurzů (s dovedností směny platidel podle kurzovního lístku),
přebytku i nedostatku prostředků v domácím rozpočtu (včetně způsobů, jakými finančními produkty obě varianty řešit),
předpisů na ochranu spotřebitele a následným uplatněním jeho práv.
Jak tedy můžeme vidět na učebních osnovách, škola by měla odvést na budování finanční gramotnosti dětí a mládeže nezpochybnitelný kus práce. Avšak jistě nám dáte z vlastní zkušenosti za pravdu, že největší břemeno praktického uvedení potomka do reálného světa financí stejně zůstává na rodičích.
Jak si s tím poradit? Mnoho rodičů volí cestu elektronického bankovnictví. To lze dítěti vysvětlit jako pomyslnou pokladničku, v níž své peněžní prostředky nedrží fyzicky v rukou, ale spravuje je virtuálně. Aplikace internetového bankovnictví bývají dnes zpracovány dostatečně lákavě, aby malé klienty zaujaly, a zároveň také dost přehledně na to, aby jejich fungování brzo porozuměli. Současná generace dětí ovládá techniku natolik bravurně, že z ovládání obsluhy systému mít obavy určitě nemusíte.
Zdroj: dTest
