MSK | Do situace, kdy budeme zachraňovat například své nejbližší, či náhodně někoho při dopravní nehodě, se člověk dostane většinou neočekáváně a neplánovaně, často dokonce proti své vůli. V našem seriálu jsme již pojednávali o desítkách témat. V minulém díle jsme shrnuli nejčastější chyby při poskytování první pomoci, nyní bychom rádi heslovitě shrnuli z našeho pohledu ty nejdůležitější zásady.
Foto: Pixabay
1. Buďme připraveni
Je prokázáno, že lidé, kteří se aktivně zajímají o problematiku první pomoci, dokáží v kritické situaci zareagovat výrazně lépe. Doporučujeme proto využít případné nabídky a zúčastnit se některého z kurzů první pomoci. Organizací, které takové kurzy různého rozsahu nabízejí, je v České republice celá řada.
2. Telefonní číslo rychlé lékařské pomoci 155
Voláme vždy před zahájením oživovacích pokusů, jen u malých dětí nejdříve provedeme několik silných úderů mezi lopatky, s hlavou dolů (obvykle se dusí zvratky, potravou, cizím předmětem). Číslem první volby v situacích ohrožení náhlého ohrožení zdraví a života je 155.
3. Uvolnění dýchacích cest při bezvědomí
Provedeme záklon hlavy, který zpravidla k uvolnění dýchacích cest postačuje, případně předsunutí dolní čelisti postiženého. Poté zkontrolujeme čistotu dutiny ústní, případně z ní odstraníme nečistoty, cizí tělesa atd. Pokud i po uvolnění dýchacích cest postižený zůstává v bezvědomí a dostatečně a pravidelně nedýchá, zahájíme oživování. Jak postupovat při ošetření pacienta v případě bezvědomí, se podrobněji dozvíte zde.
4. Neztrácejme čas
Pokud postižený nedýchá, či dýchá lapavě, nepravidelně,uložme jej na záda a stlačujme hrudník rychlostí asi 100/min. Po každém třicátém zmáčknutí hrudníku dvakrát vdechneme do jeho úst při zakloněné hlavě. (tedy poměr 30:2). Takto postupujeme stále dokola.
5. Samotná masáž je lepší než nic
Pokud z jakéhokoliv důvodu nejsme schopni či se bojíme nebo nechceme do postiženého dýchat, vždy alespoň provádějme masáž srdce stlačováním hrudníku.
6. Resuscitaci nepřerušujme
Oživování provádějme vždy až do příjezdu odborné pomoci, a to bez přerušení! Tak dáváme postiženému největší šanci na přežití. Vše důležité o laické resuscitaci naleznete zde a zde.
7. Krvácení musíme zastavit
Pokud pacient odněkud silně krvácí, co nejdříve krvácení zastavíme. Můžeme to udělat stlačením prsty či s přeloženým kapesníkem přímo v ráně nebo zaškrcením nad ranou.
Při prudkém tepenném krvácení u pacienta v bezvědomí má stavění krvácení přednost před ostatními úkony. Potřebné podrobnější informace o ošetření pacienta s prudkým krvácením najdete zde.
8. Křeče musí odeznít
Jsme-li svědky křečí, vždy počkáme, až odezní. Nesnažíme se jim nijak bránit, jen pacienta chráníme před poraněním – pádem, pořezáním o okolní předměty a podobně. Po odeznění křečí je klíčové zjistit, zda pacient normálně dýchá. Další informace o postupu u pacienta postiženého epileptickým záchvatem hledejte zde.
9. Raději přecenit než podcenit
Při jakékoli nejistotě o stavu postiženého vždy raději počítejme s tou horší variantou a podle toho jednejme. (Je mu něco? Raději zavolám pomoc). Pamatujme, že riziko podcenění může být pro pacienta smrtelné!
10. Mrtvý zachránce = žádný zachránce
Mějme na paměti, že bezpečnost zachránce je prioritou. Vždy zvažujme riziko vlastního ohrožení. Pokud je ohroženo naše zdraví nebo náš vlastní život, nejsme povinni se riziku vystavovat.
Autoři: MUDr. Luděk Smékal, PhDr. Lukáš Humpl
