KARLOVA STUDÁNKA | Valentýn? Ten se v Horských lázních Karlova Studánka slaví jinak. Ne čokoládou, růžemi a velkými gesty, ale návraty. Některé vztahy totiž nevznikají u svíček, ale mezi inhalací a vycházkou do lesa.
Foto: Lucie Špačková
Do Karlovy Studánky se dvě kamarádky – Jitka Flösslerová a Hana Kučera – vracejí už třicet let. Seznámily se tu v roce 1996 na jednom lázeňském pokoji – obě zdravotní sestry, obě astmatičky, obě po operaci dutin. Spojila je láska k horám a vzduch, který jim výrazně ulevil. „Dali nás tehdy dohromady na pokoj. Hanka tu měla známou, která jí slíbila, že jí najde někoho vhodného. A tak jsme se potkaly,“ vzpomíná Jitka Flösslerová. Tehdy ovšem netušily, že z léčebného pobytu vznikne přátelství, která potrvá přes 30 let.
Do Karlovy Studánky se vracejí každoročně. Někdy na jaře, jindy v zimě. Letos jejich výročí vyšlo právě na Valentýna. „Jsme astmatičky. A tady nám to prostě pomáhá,“ říká Hana. Horské klima Karlovy Studánky patří k nejčistším ve střední Evropě a svou kvalitou se vyrovná alpským oblastem. Pro lidi s dýchacími obtížemi to není fráze, ale realita každého nádechu. Karlova Studánka ale pro ně není jen místem léčby. Je to prostor, kam se člověk vrací rád. „Mám ráda přírodu, zimu a sníh. Je tady krásný čerstvý vzduch,“ říká Jitka. A s úsměvem dodává: „My astmatičky máme rády, když je chladněji, takže pořád větráme. S námi nikdo nechce být na pokoji.“ Hana přikyvuje: „Studánku obejdete za chvíli, ale ta příroda kolem je nádherná. Ty hory, lesy, klid…“ Navíc každý pobyt má své rituály. Vycházky ke křížku nad lázněmi, cesta do Ludvíkova, vyhlídky, nové stezky, které člověk nachází i po letech. „Loni jsme objevily skalní město. Člověk sem jezdí roky a vždy narazí na něco nového,“ vypráví Jitka.
O šest let později se k nim přidala učitelka Mirka z Prahy. A z náhodné dvojice vzniklo trio, které dnes tvoří takzvané „zdravé jádro“. „Každý, kdo žije v Praze, pochopí, proč je to tady návykové,“ směje se Mirka. Jejich skupina se mezitím rozrostla na zhruba dvacítku lidí. Každý rok se domlouvají na termínu příjezdu, aby se potkali. Plánují trasy podle kondice, vycházky ke křížku nad lázněmi i směrem na Ludvíkov. „Ti, kteří dýchají hůř, jdou kratší trasu. Ti, kteří jsou na tom lépe, delší. Ale vždycky se zase potkáme,“ popisuje Jitka, která si kvůli organizaci vysloužila přezdívku „cestovka“. Dnes tvoří komunitu, která si bez Studánky neumí představit rok. Jejich pobyt dávno není jen o procedurách, ale o přátelství. „Od určitého věku si takového přátelství opravdu vážíte. Každý rok se těšíme už jen kvůli lidem,“ říká Hana.
Příběh tří kamarádek není výjimkou. Po zveřejnění jejich výročí na oficiálním facebookovém profilu lázní se ozvaly desítky dalších hostů. „Jedeme už po desáté a máme i svoji lavičku. U vodotrysku,“ napsala jedna z návštěvnic. „Jezdím sem 27 let. Ten vzduch u nás na Šumavě nemáme,“ přidala se další. „Po dvanácti letech jsem jednou musela jinam. A celou dobu jsem vzpomínala. Kostelík daleko, pramen nebyl… Letos už se vracím,“ stojí v jiném komentáři.
Někteří přijedou jednou a pak se vracejí desítky let. Karlova Studánka pro ně není jen léčebným pobytem, ale místem, které se zapíše pod kůži. „Valentýn je hezký svátek, ale opravdovou hodnotu má dlouhodobý vztah. A my si vážíme toho, že se k nám lidé vracejí desítky let. To je ta největší vizitka lázní,“ říká ředitel lázní Martin Voženílek.
Zdroj: Lucie Špačková tisková mluvčí
Foto: Lucie Špačková
